ATAV Jaro 2009
9. 5. 2009
Jestliže se Doctor a spol. snažili o adventure příjezd do kempu, pak jim to vyšlo. Ne však příjezdovou trasou podle itíku, ale zimou a bouřkou. Z Kopidlna jsem vyjížděla jen v letním oblečení, u Humpolce už mi cvakaly zuby a navlíkala jsem na sebe, co se dalo. Když jsme konečně přijeli na místo, nebe se otevřelo a začaly padat proudy vody. Mačkali jsme se všichni pod slunečníky (taky vám to slovo do téhle věty moc nesedí? :-)) ) a čekali, až dá Doctor povel k zastavení stavidel, abychom mohli postavit stan, což se kolem deváté večer podařilo.
To jsme ještě netušili, jak moc hloupý byl nápad stanovat. Fakt, že už celý měsíc bylo ve dne kolem dvaceti stupňů nezaručuje, že bude teplo i v noci. Když jsme po guláši pižlaném plastovými příbory na plastových talířích ulehli do spacáků, bylo nám ještě fajn. Když jsme se zhruba každou hodinu budili zimou, schovávali hlavu do spacáku a dýchali si na břicho, už nám moc fajn nebylo. Jediné, co nám bylo, byla zima :-))).
Pintlich v šest nula nula se z reprobeden metr krát metr umístěných asi třicet metrů od našeho stanu ozval dávný hit Ááááááááfricáááááááá.
To jsme ještě netušili, jak moc hloupý byl nápad stanovat. Fakt, že už celý měsíc bylo ve dne kolem dvaceti stupňů nezaručuje, že bude teplo i v noci. Když jsme po guláši pižlaném plastovými příbory na plastových talířích ulehli do spacáků, bylo nám ještě fajn. Když jsme se zhruba každou hodinu budili zimou, schovávali hlavu do spacáku a dýchali si na břicho, už nám moc fajn nebylo. Jediné, co nám bylo, byla zima :-))).
Pintlich v šest nula nula se z reprobeden metr krát metr umístěných asi třicet metrů od našeho stanu ozval dávný hit Ááááááááfricáááááááá.
Tenhle ranní budíček už je na ATAVu tradicí a tradičně na něj lidi nadávají. Dnes nikoli, protože dnes už dávno před rozedněním nikdo zimou nespal. Teda... nikdo ze stanařů. V chatkách se chrápalo, ale chatky byly daleko, takže jim byl budíček fuk. Díky bohu za každé dobré ráno. Tohle dobré nebylo, ale ráno jo a to se počítá, neboť jsme už nemuseli mrznout ve stanu a mohli jsme se zahřívat společným nadáváním :-)). Nejen na noční zimu, ale i na ranní počasí. Chladno, mlhno, nevlídno, podzimno.
Teplé takřka letní dny jako by nikdy neexistovaly.
Po snídani se Doctor chopil mikrofonu a vyslechli jsme si hlášení místního rozhlasu o programu pro dnešní den.
Po snídani se Doctor chopil mikrofonu a vyslechli jsme si hlášení místního rozhlasu o programu pro dnešní den.
Pomalu se začaly formovat skupinky, zformovala se i ta naše a ve složení Mařena, Robin, Doro, Lukáš, Hajnej a já jsme se kolem deváté ráno vydali za šipkou podle trasy v GPS. Tenhle způsob trasování je na ATAVu novinka a myslím, že rozhodně ne špatná. Ne všechny baví jezdit podle itineráře, protože člověk věnuje mnohem více energie hledání cesty než tomu, aby si tu cestu vychutnal.
V naší grupě měl GPS Robin, Doro a Hajnej. Z počátku nás vedl Hajnej, ale po chvíli se ukázalo, že trasa v naší GPS je diametrálně odlišná od trasy, kterou mají nahranou Doro a Robin, přestože jsme trasy obdrželi všichni hromadným e-mailem. Jak je to možné, nedokázal později vysvětlit ani atavácký fukncionář přes trasy Juris :-))).
Takže se vedení ujal Doro a jako pomocný navigátor jel Robin. Kam nás dovedli, vidíte :-))) Ale po trase jsme jeli prý pořád :-).
Většina cest vedla po nám z DOFFů dobře známých šotolinách.
Bohužel jsme úplně minuli "prdel světa", kterou našly ostatní skupinky :-))). Apoň můžme tvrdit, že my jsme teda rozhodně v prdeli nebyli :-)))
Opět jsme přejeli lávku u mlejna paní Kašpárkové z Novy, paní Kašpárková z Novy si z nás opět udělala kašpárky a místo slíbeného guláše byla k mání jen vodová polívka. Naštěstí jsme přijeli jako první skupinka už někdy v půl jedenácté a hlad jsme neměli, takže na rozdíl od kluků, kteří ve mlejně plánovali zastávku na oběd, jsme nebyli zklamaní ani naštvaní. Dokonce i nudle kluci v polévce objevili, za což pak byli v kempu málem kamenováni, protože pozdějším hladovcům v polévce plavala jen sem tam nudle. Kdo tedy sežral všechny těstoviny? První skupina, to je logické :-))). Kluci omlouváme se, nenapadlo nás, že paní Kašpárková dává poměr vody a nudlí stejný: na jeden litr jedna nudle ;-).
Zastavit se na oběd v restauraci v Dačicích, opět známé z Doffů, byl dobrý nápad, avšak nejen náš. Zastavili se tam snad všichni :-)).
Po obědě (napadlo vás někdy, jaký luxus je jíst kovovým příborem? ;-))) ) jsme se ještě chvíli drželi trasy, pak se Hajnej ujal vedení a jeli jsme po svém. Docela se dařilo nacházet pěkné terény.
Zastavit se na oběd v restauraci v Dačicích, opět známé z Doffů, byl dobrý nápad, avšak nejen náš. Zastavili se tam snad všichni :-)).
Po obědě (napadlo vás někdy, jaký luxus je jíst kovovým příborem? ;-))) ) jsme se ještě chvíli drželi trasy, pak se Hajnej ujal vedení a jeli jsme po svém. Docela se dařilo nacházet pěkné terény.
Odpoledne se nachýlilo, vítr zesílil a obloha se zatáhla. Šedá clona se zlověstně blížila rychlostí světla a nám zbývalo do kempu ještě 10Km vzduchem. Spěch byl zbytečný. déšť se stočil jiným směrem. Jenom dobře :-)
Po večeři "zlámaných nožů" (zkuste vepřový řízet pižlat plastovým nožíkem ;-) ) jsme se nahřívali u ohně, kde byla slušná tlačenice, neboť všem bylo jasné, že teplo si ve stanu nevyrobíme a je potřeba ho naakumulovat.
Po večeři "zlámaných nožů" (zkuste vepřový řízet pižlat plastovým nožíkem ;-) ) jsme se nahřívali u ohně, kde byla slušná tlačenice, neboť všem bylo jasné, že teplo si ve stanu nevyrobíme a je potřeba ho naakumulovat.
To se hezky řekne, ale hůře provede. Nebudu to prodlužovat, tahle noc byla snad ještě horší než ta předchozí. Záviděla jsem novým sousedům - Ondrovi a jeho přítelkyni - jejich kapesního psa, protože vím, jaké teplo umí pes produkovat :-))). Zvlášť když se zavře do spacáku :-)). Já jsem se musela chodit ohřívat k ohni a v pět ráno jsem uvažovala, že už do stanu snad ani nepůjdu. Divíte se? ;-)
Ráno jakoby nám chtělo vynahradit noční útrapy oblohou bez mráčku.
Organizátoři tentokrát zaspali a repráky se rozdrnčely až o půl sedmé. Ze stanařů se nenašel snad nikdo, kdo by v té době ještě spal :-).
Opět jsme si vyslechli hlášení (Doctorovi se mikrofon evidentně hodně zalíbil :-)) ) a - organizátoři prominou - jsme se opět rozhodli jet po svém a neúčastnit se spanilé jízdy.
Organizátoři tentokrát zaspali a repráky se rozdrnčely až o půl sedmé. Ze stanařů se nenašel snad nikdo, kdo by v té době ještě spal :-).
Opět jsme si vyslechli hlášení (Doctorovi se mikrofon evidentně hodně zalíbil :-)) ) a - organizátoři prominou - jsme se opět rozhodli jet po svém a neúčastnit se spanilé jízdy.
No... to jsme si dali. Jestli je něco pravdy na rčeni, že " každá cesta vede do Říma" to nevím. Vím, že je stoprocentně pravdivé rčení, že každá cesta u Dačic vede do řiti. S prominutím i bez něj. Když jsme se ani po dvou hodinách nebyli schopni napojit na jedinou souvislou pěšinku, která by někam vedla, a už nám bylo naprosto jedno kam, hlavně že někam, padlo rozhodnutí otočit se potupně zpátky a najet na naplánovanou trasu. Bohužel nás musel opustit Doro, kterého zradila přední guma a na zablácené panelce dostal nepříjemný smyk s následným odložením, při kterém si vykoubil malíček na ruce.
Shodli jsme se všichni vespolek na tom, že musíme Doctorovi a spol. vyseknout poklonu - říká se: vem chlup na dlani, když není. Oni dokázali v rovinaté polnaté oblasti, kde se enduro prakticky jezdit nedá, najít dvě enduro trasy :-)))). A ta druhá byla dokonce opravdu enduro :-).
Vedení se chopil Ondra, protože ani druhá trasa nahraná do mojí GPS Jurisem minulý večer se neshodovala s trasou ostatních.
Hned v úvodu jsme skákali potůček, jehož druhý břeh byl o půl metru níž, než břeh nájezdový. Pod známým šikmým výjezdem jsme potkali skupinu tandemistů, kteří byli natolik laskaví, že nás pustili před sebe. Jejich ochotu jsme pak oplatili ochotou pomoci jim vytahat afriky na louku nad výjezdem. Někteří dostali své stroje nahoru s pomocí, jiní po několika bezvýsledných pokusech raději svěřili své miláčky do rukou Hajného, který výjezd s cizími motorkami dával, jako by pro něj nic jednoduššího neexistovalo.
Pod loukou jsme narazili na další skupinku, která se více či méně úspěšně snažila vyhrabat přes čerstvou paseku na kopec Bába. My jsme jeli po cestě, za což jsme sklidili posměch, jak je prý možné, že takoví rafani objíždějí. Tak asi rafani nejsme :-).
Následovalo zastavení pod Čizákovým kopcem. Hajnej, jedoucí v té chvíli na Lukášově africe (aby Lukášovi zmírnil bolesti zápěstí díky svým lepším vidlicím) ho zespodu několikrát obhlídl a bez varování, jen s Lukášovým souhlasným přikývnutím, se do něj pustil. Jak se dalo čekat, vyskočil nahoru jakoby nic. Dačičákům tak padlo alibi, že tenhle kopec nemá smysl pokoušet na sériové africe, protože se na sériové africe vyjet nedá ;-).
Kdyby výjezd Hajnýho nevypadal tak neuvěřitelně lehce, nejspíš by mně nenapadlo, ho zkusit také. Nebo teda napadlo, ale zůstalo by jen u nápadu. Jenže on lehce vypadal. Chtěla jsem ho taky vyjet. Zůstalo jen u chtění :-). Hned dole mně rozkopl nějaký drn, od půlky už jsem měla přední kolo ve vzduchu, pak jsem sice ještě chvilku jela po obou kolech, ale pak zase na zadní a odhoz stranou. To je tak, když je víc odvahy, než umu. Díky bohu si Grace ustala na dvou velikých drnech a krom prasklého zadního blatníku a sklíčka světla se jí nic nestalo. Za blbost se platí....
Na kameře to vypadá jako sranda výjezd. Myslela jsem si to taky, když jsem koukala na Čizáka a Zetkaře, kterak jejich motorky dělají loping a koulejí se dolů panna-orel a nechápala jsem, v čem je problém. Jenže skutečnost je taková, že to, co na kameře vypadá jako tráva, sice tráva je, ale rostoucí z drnů velikosti kopačáku a opravdový sklon se z kamery nedá ani odhadnout. Stopu tam sice krosaři vyjeli, ale udržte se v ní, když vás na každém metru vykopává do boku i nahoru. Jde to, jak Hajnej ukázal. Ale nevyjede to každý ňouma, jak jsem ukázala já :-))).
Čizákův kopec
Na druhou stranu, z těch desítek motorek, které pod výjezdem zastavily, našla odvahu to zkusit jen hrstka. I když si nejsem jistá, že jsem na ten rozbitý blatník nějak zvlášť hrdá :-))).
Večer se promítaly fotky a videa z dnešního dne a opravdu mně překvapilo, že jsem "šaška akce" nevyhrála já, ale Jenda na Doctorově Pegasu :-)))). Na videu je až úplně na konci, stojí za to na to kouknout :-))).
Video z ATAVu
Hajnej už spal, takže pro cenu za pokoření Čizákova kopce jsem mu šla já, zatímco se na plátně promítal můj držkopád. Hajnej tedy opět vyhrál, tentokárt obloženou mísu a krabici půllitrů. Mísu jsme snědli k snídani společně s klukama, kteří se nad námi ustrnuli a nechali nás vyspat se na matracích v jejich chatce, díky kluci! :-)
Takže to byl jarní ATAV.
Motorek na spanilé jízdě bylo asi 120, k tomu cca 20 motorek zůstalo v kempu, takže zase něco kolem 150 kousků se na akci otočilo.
Smolaře akce si odnesl Berous, který si zlomil levou nohu v kotníku a kvůli otoku týden čekal na operaci :-(((.
Kdyby výjezd Hajnýho nevypadal tak neuvěřitelně lehce, nejspíš by mně nenapadlo, ho zkusit také. Nebo teda napadlo, ale zůstalo by jen u nápadu. Jenže on lehce vypadal. Chtěla jsem ho taky vyjet. Zůstalo jen u chtění :-). Hned dole mně rozkopl nějaký drn, od půlky už jsem měla přední kolo ve vzduchu, pak jsem sice ještě chvilku jela po obou kolech, ale pak zase na zadní a odhoz stranou. To je tak, když je víc odvahy, než umu. Díky bohu si Grace ustala na dvou velikých drnech a krom prasklého zadního blatníku a sklíčka světla se jí nic nestalo. Za blbost se platí....
Na kameře to vypadá jako sranda výjezd. Myslela jsem si to taky, když jsem koukala na Čizáka a Zetkaře, kterak jejich motorky dělají loping a koulejí se dolů panna-orel a nechápala jsem, v čem je problém. Jenže skutečnost je taková, že to, co na kameře vypadá jako tráva, sice tráva je, ale rostoucí z drnů velikosti kopačáku a opravdový sklon se z kamery nedá ani odhadnout. Stopu tam sice krosaři vyjeli, ale udržte se v ní, když vás na každém metru vykopává do boku i nahoru. Jde to, jak Hajnej ukázal. Ale nevyjede to každý ňouma, jak jsem ukázala já :-))).
Čizákův kopec
Na druhou stranu, z těch desítek motorek, které pod výjezdem zastavily, našla odvahu to zkusit jen hrstka. I když si nejsem jistá, že jsem na ten rozbitý blatník nějak zvlášť hrdá :-))).
Večer se promítaly fotky a videa z dnešního dne a opravdu mně překvapilo, že jsem "šaška akce" nevyhrála já, ale Jenda na Doctorově Pegasu :-)))). Na videu je až úplně na konci, stojí za to na to kouknout :-))).
Video z ATAVu
Hajnej už spal, takže pro cenu za pokoření Čizákova kopce jsem mu šla já, zatímco se na plátně promítal můj držkopád. Hajnej tedy opět vyhrál, tentokárt obloženou mísu a krabici půllitrů. Mísu jsme snědli k snídani společně s klukama, kteří se nad námi ustrnuli a nechali nás vyspat se na matracích v jejich chatce, díky kluci! :-)
Takže to byl jarní ATAV.
Motorek na spanilé jízdě bylo asi 120, k tomu cca 20 motorek zůstalo v kempu, takže zase něco kolem 150 kousků se na akci otočilo.
Smolaře akce si odnesl Berous, který si zlomil levou nohu v kotníku a kvůli otoku týden čekal na operaci :-(((.
Frajera akce vyhrál Desmo, kterýžto sebou plácl hned u vrátnice kempu :-))).
Poděkování patří Doctorovi, Matesovi a Jurisovi, že se o nás všechny starali tak, jako bychom byli jejich vlastní :-))
Fotky jsou použity z kompletní fotogalerie všech účastníků, kteří své fotografie dali k dispozici.
Poděkování patří Doctorovi, Matesovi a Jurisovi, že se o nás všechny starali tak, jako bychom byli jejich vlastní :-))
Fotky jsou použity z kompletní fotogalerie všech účastníků, kteří své fotografie dali k dispozici.
mi se taky nezobrazují...
(Jurek, 13. 6. 2009 7:34)