DOFF
27. 4. 2008
ATAV se přiblížil mílovými kroky a tak jsme se s Doctorem,
Matesem a Jurisem (AT) domluvili na posledním ostrém tréninku, než půjde někde
u Jičína opravdu o život a o čest :-). V půl desáté jsme tedy vyrazili do vodou nacucaných lučních cest, neprašných šotolin
a něco málo lesních dálnic. Skoro všechny cesty jsme již znali z minula, kdy
nás Doctor s Matesem pozvali na ježdění poprvé, přesto jsem se neodvážila držet
ostré Doctorovo tempo :-). Jednak to opravdu pálil jako Despres na Eurepean Rallye,
druhak mám pořád ještě strach o stále nedoléčenou zlomenou nohu.
Takže když jako novinku vložil vedoucí výpravy Doctor malou vesnickou MX trať, nebyla jsem dvakrát nadšená, že mi to darebák neřekl předem :-)). Nikam bych se nehrnula a počkala bych pěkně v bezpečí v "depu".
Krátké videjko na pobavení
Pak jsme vyrazili po loukách podívat se na údajně nevyjetitelnou mez :-) Bohužel, už jsme k ní nedojeli. Pravoúhlá zatáčka na jedné naprosto neškodné šotolině vynesla Doctora na louku (jako již několikrát) a tento výlet do trávy skončil pádem na pravý bok, několikametrovým skluzem a následným kotrmelcem přes pravé rameno.
V nemocnici se naštěstí zlomená klíční kost nepotvrdila (i když jsme všichni chirurga přesvědčovali, že na mizerném snímku z rentgenu vidíme jasnou mezeru v kosti :-)) ) a Doctor odešel pouze s obraženým a zhmožděným ramenním kloubem zabaleným do šátku.
Stane se i v lepších rodinách. Bohužel nemuselo se to stát pět dní před ATAVáckýcm CrossCountry, na které si Doctor tak brousil zuby. Ach jo.
Poté se Mates s Jurisem ještě jeli projet po jejich cestách, my s Rudym jsme vyrazili offem k domovu.
Potkali jsme nádherné dlouhé šotoliny jako stvořené pro rychlostní eRZety enduro soutěží. Projeli jsme hnusně mazlavou bahnitou nekonečnou lesní cestu.
Kličkovali jsme po turistické značce kolem řeky po uzounké pěšince mezi kameny a stromy.
Jediné, co sama ještě nedokážu, je postavit motorku z bočního stojanu, když na ní sedím. Natolik se o nohu ještě opřít nemůžu. Takže jsem bítešské sídliště pobavila, neboť jsem přijela dřív než Rudy a nebyla jsem schopná zvednout motorku z bočáku a zajet s ní do otevřených garážových vrat :-)). Několikrát jsem marně škubla řídítkama, vydala jsem se do garáže pro podložku pod bočák, opět šplh do sedla, opět několik marných škubů a tak párkrát dokola, než se mi konečně podařilo motorku narovnat a zaparkovat :-))).
To jsou starosti, co? :-)))
Takže když jako novinku vložil vedoucí výpravy Doctor malou vesnickou MX trať, nebyla jsem dvakrát nadšená, že mi to darebák neřekl předem :-)). Nikam bych se nehrnula a počkala bych pěkně v bezpečí v "depu".
Krátké videjko na pobavení
Pak jsme vyrazili po loukách podívat se na údajně nevyjetitelnou mez :-) Bohužel, už jsme k ní nedojeli. Pravoúhlá zatáčka na jedné naprosto neškodné šotolině vynesla Doctora na louku (jako již několikrát) a tento výlet do trávy skončil pádem na pravý bok, několikametrovým skluzem a následným kotrmelcem přes pravé rameno.
V nemocnici se naštěstí zlomená klíční kost nepotvrdila (i když jsme všichni chirurga přesvědčovali, že na mizerném snímku z rentgenu vidíme jasnou mezeru v kosti :-)) ) a Doctor odešel pouze s obraženým a zhmožděným ramenním kloubem zabaleným do šátku.
Stane se i v lepších rodinách. Bohužel nemuselo se to stát pět dní před ATAVáckýcm CrossCountry, na které si Doctor tak brousil zuby. Ach jo.
Poté se Mates s Jurisem ještě jeli projet po jejich cestách, my s Rudym jsme vyrazili offem k domovu.
Potkali jsme nádherné dlouhé šotoliny jako stvořené pro rychlostní eRZety enduro soutěží. Projeli jsme hnusně mazlavou bahnitou nekonečnou lesní cestu.
Kličkovali jsme po turistické značce kolem řeky po uzounké pěšince mezi kameny a stromy.
Jediné, co sama ještě nedokážu, je postavit motorku z bočního stojanu, když na ní sedím. Natolik se o nohu ještě opřít nemůžu. Takže jsem bítešské sídliště pobavila, neboť jsem přijela dřív než Rudy a nebyla jsem schopná zvednout motorku z bočáku a zajet s ní do otevřených garážových vrat :-)). Několikrát jsem marně škubla řídítkama, vydala jsem se do garáže pro podložku pod bočák, opět šplh do sedla, opět několik marných škubů a tak párkrát dokola, než se mi konečně podařilo motorku narovnat a zaparkovat :-))).
To jsou starosti, co? :-)))
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
