Klasika a Grace

Pojedem? Nepojedem? Je čtvrtek odpoledne a my stále váháme. Kdovíjak to celé zase dopadne....
Ale nakonec v pátek navazujeme motorky na vozejk (Rudy má ostře obuto a odmítá se na Mitas EnduroFim 07 kodrcat po asfaltu) a na několikátý GPS pokus zdárně dojíždíme do kempu :-)).
Zábava je v plném proudu, u Yankeeho dostáváme čísla 53 a 54, šňůrky na krk, mastodontí samolepky a klíčky od chatky.
Večer si Yankee bere slovo, seznamuje nás s programem na zítřejší den, poté vyhlašuje volnou zábavu a najednou je půlnoc. Takže šupky na kutě, zítra bude náročný den :-)
Ráno se probouzím už v pět hodin a poslouchám divné zvuky. Že by se linuly z topení? Nebo že by bojler? Houby.... okapy :-( Leje jak z konve :-( No potěš. S Grayce jsme v bahně ještě nebyly (za těch pár víkendů, co ji mám, bylo stále sucho), takže nás dnes čeká premiéra...
Po sedmé ranní jdeme na snídani, místy mrholí, místy prší, místy nepadá nic. Obloha je ocelově šedá a je chladno :-(

Přesto se v půl deváté regimentu cca dvaceti mastodontů velí ODJEJZD. Zbytek předem vzdává očekávaný boj s bahnem a přesunuje se na start Enduro RZ raději po asfaltu.
Ale měli to aspoň zkusit. Bylo to LUXUSNÍÍÍÍÍÍÍ :-) Sršeň se jako vedoucí jezdec nenechá nikým vyhecovat a udržuje takové tempo, že se kolona pohybuje pěkně pohromadě. Téměř suché lesní šotolinky, mokré louky, podmáčené lesní cesty.... Jedním slovem paráda :-) Sršeň sice nejdříve navrhuje vynechat "brutální sjezd", ale nakonec ho zařazuje do programu. Ze začátku se cesta trošku svažuje, pak se svažuje víc a pak Bull zadřel ložisko v zadním kole :-))). Čímž způsobuje značnou zácpu v ne příliš příjemném místě :-)). Dostává Afku dolů na cestu a zácpa se pomalu začíná rozpouštět. Pomaličku, opatrně sjíždí lesní krpál jeden po druhém. Vlaha na BIGu obutém na E07 má z tohoto místa krapet obavu, ale sjíždí s přehledem. Vedle mně přibržďuje Fanoš na GS 1150, skrz kuklu směrem ke mně zanadává: " Dopr... já se na to vys... tohle není terén pro moji krávu, nikam nejedu!!!" A pokračuje dál dolů :-)) Tahle chvíle mi zůstává v paměti a věřím, že když mi někdo za rok řekne heslo "Mastodont podzim 2007", vytane mi na mysli právě tento okamžik :-) A pro tyhle okamžiky já jezdím na podobné akce. Teď ale stojím na brzdách a kdyby šly zařadit dva kvalty najednou, tak to udělám :-)) Koukám na Rudyho jak sjíždí dolů mimo cestu mezi stromama a kyne mi, abych ho následovala. To bych velice ráda, ale zadní kolo mi při rozjezdu ujíždí po kořenu a já Grayce odkládám na pravý bok :-)). Tak šikovně, že po jejím zvednutí (stále mně překvapuje, jak je lehounká) mám přední kolo opřené o strom, sedlo v úrovni žeber a zadní kolo za hlavou :-))). Rudy spěchá na pomoc, společně cukáme kousek do kopce a zbytek sjezdu už dávám po lese až dolů na cestu.
Hajnej nakládá Bullovo kolo, vrací se do kempu pro druhé (ano, Bull má s sebou dvě sady kol - ne pneu, ale celých kol - prostě ví a zná :-) ) a my pokračujeme dále. Potíž je v tom, že hodiny ukazují právě ten čas, na který je plánován start RZ Enduro, tedy deset hodin :-)). Projíždíme ještě pár příjemných kilometrů lesem a najíždíme na silnici, abychom stihli start co nejdříve.
Na místo startu dojíždíme se sekerou přesně hodinu a půl :-)). Ale organizátoři zaimprovizovali, chytře na nás nečekali, ale spustili start těch, co na místě byli. Takže my se jen na pár minut rozkoukáváme a už se začínáme řadit na startovní čáře.

Přijíždí i Bull a Hajný, takže opožděný start stihnou :-).

Přede mnou na trať vyráží Fanoš a mým jediným dnešním cílem je vidět aspoň prach který se snáší k zemi po jeho průjezdu..... :-)))

A je to tady, už mně startér odpočítává.

Zhruba do půlky je trať shodná s tou jarní. Opět známé kaluže, opět kamenitý výjezd (tentokráte projíždím, čteš to, Marku? :-)) ), opět krátký sjezd, štěrková šotolinka, koleje nahoru do kopce. Vše parádně značené zelenými šipkami nastříkanými na stromech a kamenech. Dojíždím Fanoša, ale bohužel v místě, kde se moc bezpečně předjíždět nedá, jedu tedy za ním a čekám na svoji příležitost. V nově vloženém nejbahnitějším úseku trasy nás bere Hajnej. Jede mu to, chmejdovi :-)). Předjíždím i já a doufám, že nedopadnu jako posledně :-)). Přibyla rovněž cesta s luxusní bahnitou zatáčkou, která se v celé své kráse otevřela asi vteřinu předtím, než jsem do toho bahna zahučela :-)). Není jiná volba než zlomit motorku do pravého úhlu a pod plynem z toho ven :-) Povedlo se. Sice se mi daří rozvlněnou motorku zklidnit tak dokonale, až chcípla, ale nezůstávám v bahně a to je hlavní :-) Karé nahoru, kde cesta končí na křižovatce ve směru T. Šipku není vidět, zato se v křižovatce motá JEEP :-). Jeho posádka mi ukazuje můj další směr: doprava. Po chvíli potkávám Hajnýho v protisměru, který na mně volá, že jsme asi špatně, protože nikde nevidí stopy. Čas nemilosrdně letí a my zkoumáme kudy jinudy. Dojíždí Fanoš a shodujeme se, že zkusíme pokračovat. No... podle šipek o kus dál jsme usoudili , že dlouhé zdržení bylo zbytečné a jsme správně. Tohle máš u mně schovaný, zelený mužíčku :-)).

Pak následují nějaké sjezdy, výjezdy, vrstevnice a pak už jen dlouhý kamenitý sjezd na zvlněnou cílovou rovinku, kerou si užívám několikanásobně víc než na GS :-). Vidím před sebou Hajnýho letícího jako střela a mám radost, že mi necuknul tak daleko jak jsem si myslela :-) A cíl. Odstavuju Grayce mezi ostatní zablácené stroje a mám skvělý pocit. Trasa byla úžasná a perfektně značená. Několik pádů mezi účastníky bylo, ale nikomu se nic nestalo. Nejhůř dopadlo GS 1200, které spadlo na kámen tak nešťastně, že mu prasklo tělo kardanu a bylo potřeba zavolat odtah :-(.

V cíli se na nic nečeká, trial je v plném proudu. Tak jdeme na to. Vzdávám možnost projet si trasu tréninkově a jedu hned naostro.

Oproti jaru jsou přidány dva hrby a jeden sjezdík zakončený hlubokou rýhou.

S tou by měly problém asi i zdvihy mojí Grayce, takže organizátoři utvořili jakýsi přejezd z kamenů, po kterém se rýha dala překonat. Mně se to moc ladně nepovedlo a pěkně jsme do té díry zahučely, ale není každý den posvícení :-).

A je tu oběd opět v restauraci U Komína. Polévka neurčitého druhu (něco jako boršč s čočkou :-)) ), vepřový řízek s bramborem a pivo nebo kofola za jednotnou cenu 100Kč. Paráda :-).
Sedíme u stolu se Sršněm a Ferem a opět máme v úmyslu prásknout do bot a místo MX tratí raději projet neprojetou část naplánované trasy ranní karavany, což také posléze činíme :-). Leč není mi přáno strávit odpoledne s klukama. Palčivá bolest zad vystřelující až do levého zápěstí mně vyřazuje ze hry. Kluci pokračují dále, já se vracím zpět k mastodontům, na MX trať do Trnávky. Přijíždím právě ve chvíli, kdy dojíždí poslední závodníci a somruju od Lukáše ibalgin. Díky, chlape, zachránil jsi mně :-).
Následuje přejezd na nám již známou MX trať v Bělé.

Nechutně vodou strhaný sjezd dává pouze Hajnej a po něm kluk na GS650 (před oběma klobouk dolů až k zemi). Po trati krouží jen pár závodníků a po necelé hodince je zavelen neorganizovaný přesun do kempu.

Přidávám se do skupinky s Fanošem, Tomem Elefantem, Čizákem, Ondrou na Varanu a dalšími.Vede nás místní borec na modrém GS 1100. A vede nás parádně. Cestu zná dokonale, upalujeme po rychlých štěrkových cestách (jedu třetí za Čizákem a kamenobití se koná každých pár metrů, hold Céčková guma...), pak zase kličkujeme po pěšince mezi mladými boučky, sjíždíme prudké meze, vyjíždíme rozedrané lesní výjezdy (no, ve skutečnosti byl jen jeden, ale ono by to neznělo tak dramaticky :-)) ). Na křižovatkách se čeká, aby se nikdo neztratil. Fanoš na sebe vzal dobrovolně úlohu posledního jezdce a zhostil se jí na výbornou. Neztratili jsme jediného muže :-).

A je tu kemp, sprcha, večeře, DVD z jarního Mastodonta a vyhlášení výsledků. Vzhledem ke značným nejasnostem v délce trati a tím pádem i v naměřených časech RZ enduro si dovolím neuvádět výsledkovou listinu. Tu ať zveřejní ten, kdo si na to troufá. Přesto gratuluji Tomovi "Čízákovi" k vítězství, jezdil celý den všechny RZ perfektně.
Zvláštní cenu po právu získala Klárka a cenu obdivu získal tandem na GS650 tak sesynchronizovaný, že jízda ve stupačkách těch dvou byla pastva pro oči :-).

Co říci závěrem. Nenapadá mně nic jiného, pravdivějšího a výstižnějšího, než:
Yankee, byla to naprostá bomba!! DĚKUJEM!!! :-)

P.S. Čízákovi díky za fotky, protože bez něj bych neměla jediný obrázek. Až bude více fotek, hodím je sem.