Polabská rallye
Organizátor Remus určil čas startu vpravdě šibeniční - sobota 8,00. I když to máme do Řečan nad Labem slabých 50 kilometrů, raději riskujeme nálepku turatešáků, motorky vážeme do dodávky a na pumpu v Chlumci, kde máme sraz s Markem, přijíždíme vyhřátí a vysmátí. Což s naším kamarádem ostře kontrastuje, neboť on neni ani jedno, ani druhé :-)).
V Řečanech po chvíli bloudění nalézáme start point, kde už do sebe rozmražující kafe láme několik baworistů. Přijíždí další a další účastníci, celkem je nás kolem dvaceti, což znamená čtyři teamy startující s časovým odstupem vždy dva proti sobě (jedem team jede trasu směrem z východu na západ a druhý opačně) a k tomu se pár kluků přijelo jen podívat a pomoci s focením. Trasa v GPS, podle které pojedeme, je upravena tak, že jsou body od sebe vzdáleny natolik, abychom museli improvizovat a hledat vlastní cestu od bodu k bodu.
Horké chvilky mi připravila moje milovaná Grace, která nekonečnou čtvrthodinu vzdorovala usilovné snaze nechat se nastartovat. Asi nemusím dlouze popisovat, jak se v podobné situaci cítí majitel KTM obestoupený majitely BMW :-)))
Jako poslední přijíždí Roman - opravdu na poslední chvíli, protože už jsme stáli srovnaní na "startovní čáře". Jsme odmávnuti a během následujících zhruba 150 kilometrů máme poznat, zač je toho polabský loket. Pod vedením Hajnýho první bod nalézáme bez problému a jedeme svižně bez většího bloudění po určené trase. Pouze jsme ji museli malinko pozměnit, to když se nám do cesty postavila tlupa myslivců. Bylo jich víc... ;-) Když Hajnej v romantickém koutku přírody zastavil, myslela jsem, že se chce kochat krásnou scenérií podzimního polabí, leč důvod jeho zastavení byl mnohem přízemnější - byl totiž na suchu. Vzhledem k velmi blízkým břehům řeky by to mohlo být potěšující zjištění, ne však když se jednalo o palivo ;-). Naštěstí měl Marek plnou nádrž a během chvilky do nalezené petflašky (někdy se nepořádnost chatařů hodí) odpustil dva litry svých naturálních zásob. V uvozovkách legrační bylo to, že k benzince jsme to měli necelých 900 metrů :-)).
Po příjezdu na pumpu nám div nelezly oči z důlků, když se nám v ústrety hrnula Renkova parta, která startovala čtvrt hodiny po nás. Nikde nás nepředjeli, stopy jsme neviděli a přesto tady byli dřív. Vysvětlení bylo prosté - Renkova GPS odmítla ukázat více než 50 bodů z trasy a tak to kluci po padesátém bodu zapichli a zajeli na nejbližší pumpu domluvit se, co dál. Tím, že jsme přijeli my, jsme jejich bádání ukončili :-). Renek prohlásil, že od teď jedou s námi a basta :-)). Hajnej se sice snažil v žertu namítnout, že přece jedem závod, ale Renek jeho chabý pokus odrazil slovy "No tak jsi právě dozávodil" :-))) A bylo to.
Připojení kluků k naší skupině nám nijak nevadilo, takže jsme se v počtu devíti kousků ve složení 2x Africa, 1x BIG, 2x XT, 1x LC8, 1x GS800 a 2x LC4 Adventure vydali polykat další offroadové kilometry.
Na jedné z mnoha šotolinových cest jsme v protisměru potkali Remuse, který nás nepozorovaně zkratkou předjel, aby udělal akční foto. To se mu podařilo pouze jednou, neboť poté jsme k jeho značné nelibosti vždy zvolili jinou pěšinu, než na které číhal za bukem s úmyslem ulovit nějakou senzaci ;-).
Po průjezdu malým lomem na jíl se Climberovi s Advíkem podařilo totálně zalepit jeho nízký blatník a musel jíl šťourat z pod blatníku klacíkem. Bohužel přes veškerou snahu v přední TKC zůstalo dost jílu na to, aby ho po několika desítkách metrů silnice poslal k zemi. Vrátili jsme se tedy k trochu otřesenému a značně potrhanému Climberovi, na kterém bunda a kalhoty po klouzání po asfaltu visely doslova v cárech. Naštěstí on sám odnesl tenhle pád pouze naraženinami. Motorka přežila téměř bez úhony, jenom to chtělo trochu srovnat padací rámy, aby netlačily na nádrž.
Climber odjel zpátky domů a my jsme pokračovali dále.
Hajnej v čele udržoval hodně svižné tempo a kilometry rychle naskakovaly. Trasa vedla převážně po pevných lesních a polních cestách, sem tam byla proložena bahnitými lesními pěšinami, i pár výjezdů a sjezdů se našlo a několik téměř trialových pasáží. Protože jsme však celý den opravdu jen jeli, mám záběrů z trasy jen pomálu.
Na křižovatkách jsme na sebe vždycky počkali, takže jsme překvapili Remuse tím, že jsme celou naši početnou skupinu dokázali udržet pohromadě po celou trasu závodu. Zahazovací den si užil Roman, jenž svojí LC8 nedobrovolně opustil nejvícekrát.
Ale pokaždé v prakticky nulové rychlosti, což činilo Romanovy pády spíše úsměvnými, než dramatickými. Na druhou stranu však musím dodat, že Roman jel na nezáviděníhodném postu druhého jezdce, což znamenalo ve značné rychlosti bleskově reagovat na Hajného nenadálé změny směru a to byl důvod minimálně poloviny jeho problémů. Mně naopak zbytek teamu záviděl, neboť na cirkusové kousky, které Roman předváděl, jsem získala lístek do první řady - jela jsem za ním :-). Příště musím vzít kameru na přílbu, protože to, co lze při brždění a dobržďování s LC8 vyvádět a přitom nespadnout, to je skoro až neuvěřitelné a svědčí o nemalém jezdeckém umění řidiče :-).
Přes oba brody - brodili jsme Chrudimku - se všechny motorky z našeho teamu dostaly v pořádku, což se naneštěstí nedá říct o teamu baworistů, kteří v druhém (pro ně ovšem v prvním) brodu utopili hned dvě 1200 GS/A. Nutno ovšem konstatovat, že brod byl opravdu poměrně hluboký a nepříjemný a není se co divit, že si baworáci cucli.
Ale kluci jsou šikovní a po výměně oleje se jim podařilo oba boGSery opět rozpohybovat.
Do cíle v podobě malého motorestu jsme k našemu velkému údivu přijeli jako první těsně před 14,00.
Z GPS jsme vyčetli toto:
najeto 151,74Km
maximálka - 99,7Km/h
čistý čas pohybu 3,54 hod
doba přestávek - 2,10 hod
průměrná rychost pohybu - 38,8Km/h.
Vrhli jsme se ke stolům a bleskově naplnili kručící žaludky - od snídaně v šest ráno nám docela vyhládlo, jelikož Hajnej vládl našemu teamu železnou rukou a žádné zbytečné pauzírování nepovoloval :-)). Po půlhodině přijel Mikiberg s Tolim, krátce po nich i team PavelRa a jako poslední ve čtvrt na pět dorazil team Ivči (Ivča je chlap, čímž Remuse pěkně vyvedl z míry, když místo očekávené slečny slezl z Transalpa neočekávaný chlap :-)).
Každý účastník Polabské rallye dostal za účast plechovku Pilsner Urqell, ale budu mluvit za všechny, když řeknu, že největším a nejlepším dárkem byla samotná rallye. Nádherně jsme se projeli, trasa byla pěkná, lidí málo a když už, tak v pohodě, kromě naraženin Climbera a ulámaných blinkrů Romana se nikomu nic nestalo, chvílemi i sluníčko svítilo... co víc si přát. Snad jen to, aby se tahle rallye jela i příští rok :-).
Nezbývá, než Remusovi poděkovat za dobře připravenou akci. Vím, kolik hodin strávených na motorce a poté u PC sežere taková rallye, takže před každým, kdo obětuje svůj čas, nervy a peníze pro to, aby měl někdo jiný pěkný den, hluboce smekám.
Díky, Remusi!
Krátké video našeho teamu ke shlédnut na N-joy je zde.
Brodění GS/A uvidíte tady.
Záběry výjezdu jiných teamů jsou tu.
Více foto prozatím na www.bmwgs.cz - od stránky 8.
Fotogalerii Marka naleznete zde.
Komentáře
Přehled komentářů
„Ahoj Lenko a Jiří.“
Já, se chladné vodě vyhýbám, a tady se to koupe jako v půlce srpna. Brod, (u lávky) bylo zajisté těžší jeti směrem od chatek. Mám podobný zážitek z konce letošního léta. Na jednom zdánlivě příznivém místě, mé odhodlání znělo,“přebrodit Jizeru.“
Opatrně vnořuji přední kolo do temné valící se masy vod, odrážím levou nohou od břehu a zlehka přidávám plyn. Ujedu sotva metr, a už cítím nestabilní podklad pod oběmi koly! Snaha držet přímý směr a jet, je marná. Přední kolo narazilo na větší šutr, vymačkávám spojku, stáčím řízení do jiného směru a snažím se svoji Lc4 přimět k pohybu vpřed, zadní koleso zoufale se protáčíc nenachází ostřejší hrany do které by se zbývající část vzorku zaklínila, sklouzne po hladkých kamenech, strhávajíc proudem vody. Zpět to nejde! Volím menší zlo, sesedám z mašiny. Mé jediné přání nyní je, dostat se jakým kolii způsobem na protilehlý břeh, jen to nenechat chcípnout, nebo „nedej Bože položit.“ Když tak stojím se svým strojem v půlce řeky, pozvedám zrak k nedalekému stavení a hlavou mi prolétnou myšlenky. „Dívá se někdo na mne“? A co si asi myslí o bláznovy, jenž pokouší sílu vodního živlu?
Dost myšlenek! Stěží se udržím na nohou, řidítka jsou mojí pomocnou berličkou, spojkou pozvolna dávkuji pohybu zadnímu kolu a s pokorou opouštím koryto řeky Jizery.
Charlie.
Pene :)
(DORO, 29. 11. 2009 10:31)Hezke ctivo :)Jako obvykle u Klasiky:)A pojezdeni muselo byt taky fajne :)
Fotky
(Marena, 29. 11. 2009 9:52)Paráda svezení-sranda s Romanem a svezení za Tebou a Hajným-bylo to SUPER.Fotky ode mě z mobilu jsou na WWW.marenax.rajce.net Díky Remusi!
polabská
(Slim, 29. 11. 2009 8:51)vždycky si rád přečtu tvoje reportáže, které nemají chybičku a krásně přibližují atmosféru ježdění a zážitků, jo a blahopřeji k umístění :-)
Pěkná akce, ta Polabská rallye.
(ACERBIS, 2. 12. 2009 22:25)