Fajn sobota
Užili jsme si kopec srandy, to fakt jo.
Třeba když jsme sjížděli poměrně prudkou a dlouhou mez, pod níž se muselo na úzké cestě točit prudce doprava, pokud člověk nechtěl skončit pod další mezí, Robinovi nevyšel poloměr a na chvíli se tam zasekl. Já, řítivší se na něj, jsem jen do helmy řvala aby "se laskavě kousek posunul", což Robin nejspíš telepaticky zachytil a přesně jak v kreslených pohádkách zahrabal nohama i kolama a vystřelil jako šíp zrovna ve chvíli, kdy jsem se dořítila za něj ;-). Všichni jsme se tomu pak zasmáli :-)) Moje chyba, měla jsem počkat nahoře, uznávám. Ale ona ta mez zpočátku nevypadala a pak už se zastavit nedalo :-)).
Nebo když se Robin zakutal ve výjezdu na kořenu a poté se jeho vojenský oř nemohl do prudkého kopce po sypké hrabance rozjet, dal mu Rudy nohu pod zadní kolo, aby měl trelleborg aspoň nějakou oporu. Když si Robin posteskl, že se asi nerozjede, odpověděl mu Rudy "rozjedeš, máš tam nohu". Nato Robin vyskočil jak čert z krabičky a začal si přepočítávat nohy, jestli je má všechny :-))).
Nebo když Rudy přejel dřevěnou lávku (je na fotce) a vrátil se k nám aby nás jistil při nájezdu, Robin hořekoval: "Tam nejedu, proboha tam nejedu, to mně neunese, pojedem jinudy, objedem to, nejedu tam, nejsem blázen, ježišmarjá už tam jedu" :-)))).Bbez nejmenšího problému přejel ;-). Já se svým strachem z výšek jsem hořekovala úplně stejně, ale bylo mi to houby platné, za klukama jsem musela. Což se mi málem stalo osudným, neb na druhé straně, už prakticky za lávkou, mi v náklonu Grace (potvora jedna zlobila celej den) chcípla a už jsem se viděla, jak letíme po hlavě do zhruba třímetrové propasti. Proto mně mile překvapilo, že k mému údivu levitujeme i s motorkou ve vzduchu - ve vysoké trávě ve výšce kolen bylo schováno prkno jako poslední část zábradlí ;-). To nás zachytilo a zachránilo. Fuj to byl nepříjemný zážitek :-(.
A když už jsme se otočili k domovu a zbývalo nám posledních pár kilometrů, byli jsme všichni docela utahaní a spěchali jsme abychom stihli objednanou projížďku na koních, pronesl Robin památnou větu: "Nebudeme to hrotit, pojedem po cestě". Načež jsme zapadli do největšího bahna jaké jsme ten den potkali :-))).
Prostě to byl moc fajn den, hlavně díky Robinovi a jeho úžasnému přístupu k životu, k ježdění a vůbec ke všemu :-)
Tak jestli máte náladu a čas, koukněte se krátké videjko (2:40 min).
Komentáře
Přehled komentářů
Myslím,že to nebude ani tak nějaký škřítek, neb Rudy i Klasika jsou na skřítky poněkud přerostlí,zvláště Rudy. Spíš začínám mít pocit,že ti dva vodí nebohé enduroprvňáčky po této cestě necestě pro pobavení místních a to jak zvířat tak lidí. Však také v písničce co mi Klasika přibalila k videu se zpívá něco o klokanech,ale já žádného neviděl. Zato jsem celkem 6x viděl bříško své afriky. Ti dva dokážou asi i z jalové krávy vymámit tele, protože jak Ty, tak i já jsem jeli i to co jsme jet nechtěli. Jejich věta " To je na pohodu,to projedeš", pronesená naprosto klidným hlasem by mě asi přesvědčila i o tom,je vyjedu na Everest. Jak ty dva znám,byla to dobrá vyjížďka.:-)
To Robin
(Klasika, 28. 7. 2008 15:33)Robine díky za pohled z druhé strany a těší nás, že se Ti u nás líbilo :-). Užili jsme si všichni legraci i pěknou vyjížďku, tu lávku jsi dal mnohem lépe než já a na zadní Ti to taky šlo daleko líp! Těším se zase někdy příště! :-)
Držel jsi se....:-)
(Čmoud, 28. 7. 2008 9:02)
Dostal jsi se do spárů těch dvou šílenců,ale vydržel jsi.:-) Tam co jsi spadl jako já,to je místní atrakce, je tam nějaká geofyzikální anomálie, zvýšená gravitace a místní se tam choděj dívat na cizince jak padaj. Taky jsem to nevěděl.
Klasika: Pěkně jsi chudáka Rudyho nakrmila bahýnkem.
Pěkně jste si pojezdili.:-))
Můj milý deníčku...
(Robin, 27. 7. 2008 22:27)
Takhle obvykle začínám své zápisky. Leč dnes tomu bude jinak.
Lenko, dovol abych strohé uvedení skutečnosti, která je tobě a Rudymu zřejmě denním chlebem a zavedenou rutinou, doplnil slovem z druhé strany.
Děly se divné věci, když jsem se vydával na cestu za vámi, abych přerušil déle trvající abstinenci pořádného off-svezení. Nejprve přívalová voda padající shůry, která odsunula můj odjezd, pak po 10-ti km zavřená benzínka, která mne pro doplnění paliva vrátila zpět domů, neoznačené vyfrézované díry ve vozovce před Fulnekem, volně pohozená hromada cestářského štěrku na cestě I.třídy při vjezdu do Podštátu a déšť trvající takřka celých 200km cestou k vám, to vše jsem ignoroval. A že jsem se rozhodl správně se dalo vytušit již při příjezdu. Všude cestou olověně šedá mračna dštící vodu, a hle: nad Velkou Bíteší (a jen tam) mraky rozestoupeny a cíl mé cesty zalit sluncem. Ani dopravní labyrint příkazů a objížděk, vytvořený místní správou komunikací, nezabránil nalézt vás na první pokus – jasná znamení, že mé odhodlání bude odměněno. A taky že jo, epesní sobotní vyjížďka mi byla odměnou více než vrchovatou a její následky,…ohnuté řídítka, naražená ruka, proděravělý výfuk(vapka je sviňa) nestojí za řeč.(Čmoude – poz. pro tebe: vodili mne tam co tebe a častovali poznámkami typu „to je zajímavé, spadls přesně tam co Čmoud“….., „tady to Čmouda hodilo semhle“….atp. P.S.: Mám takové podezření, že tu řádí párek sadistických zvrhlíků – lidi bacha na ně!!)......Lenko a Rudy...dík.
Nutricni hodnota
(Rudy, 27. 7. 2008 19:01)vcelku vyzivny vikend to byl. Ta nedele se take povedla, jen to neprijemne horko mi davalo dost zabrat.
To Robin
(Čmoud, 20. 8. 2008 10:27)