XL Rallye podzim 2008
V kempu to v pátek večer vypadá jako na srazu dodávek a přívěsů – doba, kdy se na XLka jezdilo po ose, je již asi nenávratně pryč :-).
S Hajným, Marenou a Zdeňkem-X dostáváme jedinou chatku, ve které není zabudované topení, takže se snažíme vymrzlé pokojíky vytopit přiděleným radiátůrkem – je to běh na dlouhou trať :-).
V sobotu od rána přijíždí další a další účastníci – vesměs okolobydlící a tudíž bezpřívěsoví.
Při snídani v osm hodin se mi do nervozitou staženého žaludku podaří dostat jen hrnek přeslazeného čaje. K dalšímu nápoji se dostanu ve čtyři odpoledne :-)
V půl deváté mi odmítá Grace držet volnoběh. Po půlhodinovém šťourání ve všem možném i nemožném odhalujeme závadu ukrytou v nataženém lanku sytiče – to když jsem si chtěla doštelovat spojku a otočila jsem blastr, který natáhl lanko. Ach jo, to zase byly nervy... :-).
V půl desáté jdeme všichni na rozpravu před startem, Miloš mírně poodkrývá taje přichystané trati, chvíli uklidňuje, chvíli straší. O jednom výjezdu rovnou říká, aby ho dvanáctky ani nezkoušely. V tu ránu polovina startovního pole prohlašuje, že sedlá dvanáctky :-)).
V deset vyráží na trať první závodníci – Bull a Sqwer. Já a Hajnej vyjíždíme v 10.27.
Kratší verze závodu měří
Potkáváme spoustu lidí, někde předjíždíme my je, jinde oni nás, často i několikrát po sobě :-).
V první roklince někdo na GS 1100 těsně před námi láme zobák, když se mu nedaří manévr v úzké průrvě – ten zvuk lámajícího se plastu si pamatuju dost dobře...
Házím rybičku u první kamery v druhé nepříliš složité roklince. Totéž se mi během dne daří ještě dvakrát – ze čtyř pádů za ten den mám tři na kameře. To se hned tak někomu nepoštěstí :-). Jirka odhazuje také, ale pokaždé mimo kamery, neřád :-)).
Držíme svižné tempo, prakticky nebloudíme, díky čemuž se nám daří dojíždět a předjíždět dříve odstartované soupeře.
Na malou motokrosovou trať se dvěma pěknými skoky u první kontroly přijíždíme společně s týmem Bull-Sqwer, společně kroužíme po trati a společně i odjíždíme. Chvíli jedu za Sqwerem jako poslední z naší nedobrovolné čtveřice a on mně vydatně krmí blátem a kamením, kdykoli to podklad jen trochu dovoluje :-). Že by to bylo schválně? ;-). Ale i tohle k soutěžím tohoto typu patří :-)
Tři brody těsně za sebou dávám bez problému a padá mi obrovský balvan ze srdce – brodů jsem se na této trase bála ze všeho nejvíc. Ale byly jednoduché, žádné skryté kameny, čistý průjezd vodou.
Uvědomuji si, že celá trasa vede převážně po lesních bahnitých cestách. Hodně bahnitých. Klouže to jak sfiň. V jednom ze světlých momentů, kdy nemám oči půl metru před brýlemi a nečvachtám v bahnitých kolejích, upřímně obdivuju všechny, kteří se na E09, TKC nebo Karoo s velkým GSem vydali do boje. Klobouk dolů, pánové!
Sjíždíme se s grupou advíků a dlouhou dobu bloudíme po lese hledajíce žlutou značku.
U prudkého sjezdu opět dojíždíme Bulla se Sqwerem, kteří se nám trhli, když si Jirka spravoval bundu. Bull zrovna mizí za hranou sjezdu, zatímco Sqwer nás pouští před sebe a tím mi mimoděk prokazuje velkou službu – nemít ho za zadkem, asi bych nahoře chvíli rozvažovala :-) Takhle jsem sklouzla dolů raz dva, i když obtisknuté zorničky na brýlích mám asi ještě teď :-)).
Když máme možnost volby, jestli kratším obtížným výjezdem nebo delší neobtížnou šotolinou, volí Hajnej jednoznačně výjezd. Špatná volba. Časově určitě. On ho dal, s odřenýma ušima, ale dal. Já jsem ho dala taky. Do půlky. Nahoru jsem Grace dostala jen a pouze díky Jirkovi. A byla jsem s už tak minimálními silami na ještě větším minimu.
Jinde Jirka pomáhá soutěžícímu s LC8 zamotanou do větví. Vypadal, že se tam trápí už docela dlouho, podle strhaného výrazu obličeje :-). Nedalo se nepomoct...
Přichází další kamera a můj druhý pád, když jsem do bahnitého výjezdu z potoka najela pomaleji, než bylo třeba. Grace se sice statečně na plný plyn pomaloučku sunula nahoru, ale šmýklo sa to, no... :-)). Holt každá akce má svého šaška :-).
Na jediné benzince na trase dojíždíme Čizáka a také raději tankujeme oba pět litrů – jen pro jistotu. Jak se v cíli ukázalo, měli jsme to děsně těsně :-)
Další kontrola u lesního výjezdu nám dává razítko s číslem tři a já nějakou dobu přemýšlím, kde jsme minuli dvojku, když jsem si stoprocentně jistá, že jsme z trasy nikde nesjeli.... To, že kontrola č. 2 neexistuje a Miloš si z nás tímhle vystřelil, nám bylo se smíchem sděleno až v cíli :-)
Poslední kontrola – houfy odpadlíků se baví tím, jak různě padáme ve sjezdu do potůčku. Tohle místo mi nedělá problém, zato o kousek dál se trápím dlouhou dobu na výjezdu z potoka.
V druhém a posledním místě, kde si můžeme zvolit trasu podle svého gusta, je vám nejspíš jasné, co jsme z volby kochací off a kochací on zvolili :-). Cesta po žluté byla opravdu kochací. Asi na sto metrech, když jsme přejížděli most pro pěší :-). Zbytek byl kotáry, rygoly, přejíždění hřebenů skalek s klouzavými kořeny a podobné „kochací“ laskominy. To vše od silnice k silnici, protože místo abychom upalovali po asfaltových serpentinách, štrachali jsme se mezi těmi serpentinami lesem :-)).
Pár kilometrů před cílem při průjezdu dalších roklin už padám na hubu a modlím se, abych konečně na roadbooku narolovala to kouzelné políčko CÍL!
No a podařilo se. Dojíždíme do kempu, a přestože stojí před hlavní budovou spousta špinavých motorek a špinavých jezdců, Miloš nám vyráží dech sdělením, že přijíždíme jako první – všichni ostatní, kteří tady postávají, jsou odpadlíci.
Pár minut po nás se objevuje Siky, Beba, Čizák a další superenduro. Netušíme ani náhodou, jak výsledné počítání časů dopadne.
Jirka ještě na chvíli odjíždí na trasu, aby petflaškou zachránil Adama, jehož HPdvojce došel benzín tři kilometry před cílem :-)
A přišlo vyhlašování vítězů. Z 94 účastníků závod dokončilo pouhých 30. V kategorii jednoválců startovalo 34 strojů, závod dokončilo 13, v kategorii do 1000ccm startovalo 37 strojů, závod dokončilo 11, v kategorii nad 1000ccm startovalo 20 strojů, závod dokončilo 6, v kategorii sidecar startovaly 3 posádky, nedokončila žádná.
Smolaře akce si opět vybral Kutmič, který do cíle dorazil pěšky, neboť svoji Afriku při bloudění zahrabal do bahna tak, že ji bylo možné vytáhnout až druhý den za vydatné pomoci obětavých kamarádů.
Sqwer dorazil do cíle sice po ose, ale na prázdném předním kole, když se mu oprava píchlé duše nepodařila a vzdát nechtěl.
Aby bylo možno vyhlásit kategorii sidecar, musel Miloš přistoupit k hodnocení podle toho, kam až která posádka dojela.
Při vyhlašování nejrychlejší ženy jsme se na stupně vítězů postavily jen dvě, přestože jsme odstartovaly tři (jedna slečna nedokončila). Veronika se umístila na druhém místě a já na prvním :-). Dostala jsem typicky dámský pohárek s červenou aplikací :-). Líbí se mi :-)
Následovalo vyhlašování kategorie jednoválce do 800ccm. Na třetím místě přijel s Dakarem MikiberG, jako druhý pomyslnou cílovou pásku proťal Beba na Advíku a když použiju Milošova slova, tak „pro pohár za první místo si má přijít oranžová mikina a růžová přilba“ :-). V tak skvělý výsledek jsem vůbec nedoufala. A aby toho nebylo málo, v absolutním pořadí jsem skončila na nádherném třetím místě :-).
Ve dvouválcích do 1000ccm se na třetím a druhém místě umístili kluci na superendurech - Miloš Straka a Miroslav „Siki“ Sýkora. Na nejvyšší stupínek s číslem 1 se postavil – Hajnej :-). V absolutním pořadí skončil jako druhý. Moje radost z vlastní výhry se Jirkovým vítězstvím ještě znásobila :-).
V kategorii dvouválce nad 1200ccm si pro třetí místo přijel Paji, druhý skončil Čizák a první pořadí v kategorii i celkově získal – Adam :-). Na Jirku najel rovné tři minuty :-)) Myslím, že tu petflašku s benzínem mu Jirka ještě několikrát připomene :-)).
Byl to úžasný závod. Obtížný jak všudypřítomným bahnem, tak náročností terénu, ale ve všech směrech perfektně zorganizovaný. Itík seděl na metry, situace byly popsány dokonale, pomocné fáborky vlály přesně tam, kde je člověk potřeboval... Miloši, děkujem!!
Kategorie jednoválce do 800ccm
1. Klasika, LC4 Adventure, čas 4:49:00
2. Beba, LC4 Adventure, čas 5:22:30
3. MikiberG, Dakar, čas 5:36:30
Kategorie dvouválce do 1000cm
1. Hajnej, AfricaTwin, čas 4:48:00
2. Miloš Straka, Superenduro, čas 5:07:00
3. Siki, Superenduro, čas 5:32:00
Kategorie dvouválce nad 1000ccm
1. Adam, HP2, čas 4:45:30
2. Čizák, HP2, čas 4:50:00
3. Paji, GS 1100, čas 6:27:30
Absolutní pořadí
1. Adam, HP2, čas 4:45:30
2. Hajnej, AfricaTwin, čas 4.48:00
3. Klasika, LC4 Adventure, čas 4:49:00
4. Čizák, HP2, čas 4:50:00
5. Miloš Straka, Superenduro, čas 5:07:00
Takže první fotogalerie sjezdu před jednou z kontrol od Kedusky.
Video z tratě - jak Miloš psal, opravdu hodně se prášilo :-)))
Fotogalerie od GroSe je na adrese http://roadodendron.crossbone.cz/fotky/31-xlr-zavirak-1-11-2008 nebo jestli nefunguje tak už na http://roadodendron.cz
Komentáře
Přehled komentářů
Bohužel ho neznám, je mi líto...
TTRallye
(bruce, 5. 11. 2008 7:00)
Ahoja, opět krásnej článek !!
Neznáš náhodou toho člověka co tam jel na TTRallye ??
OK - beru.
(Klasika, 4. 11. 2008 20:11)
Z mého pohledu to tak vypadalo... Lítalo to od Tebe statečně.
Schválně jsem ty šutry neházel...
(sqwer, 4. 11. 2008 17:55)
...to mi věř, ale stěžoval si i Bull, že sem ho občas nakrmil...
...u sjezdu sem vás pouštěl bo sem si na něj blbě najel a v té době už jsme neměl zadní destičky (moc motorek a málo péče) a tak mi zadek fungoval jen ON/OFF a tak sem se vám tam nechtěl válet...
...nakonec sem to stejně sjel bez úhony...
Ti co jezdí po ose ještě nevimřeli!
(Kutmič, 4. 11. 2008 15:10)
někdo přeci jenom po ose přijel, ale je nás míň a míň
Fajn článek peace
RXL
(mařena, 3. 11. 2008 21:57)fakt dost těžký závod-škoda že ZdenkovyX prdnul centrál :-( jinak sem se za nim pěkně vezl až do cíle :-)) Díky Miloši za SUPER RXL!
bojte se kocouři
(Ještěr, 3. 11. 2008 21:43)klobouk dolů děvče ... prej že šedá kancelářská myš ! Takovejch myšáků se každej kocour bojí...
To je fofr!
(Lukas, 3. 11. 2008 20:57)
Internet ti jde sotva 5 minut a už je hotovej článek! :-D
Zas můžu jenom litovat, že jsem nemohl jet. Snad bude příští rok na takhle vydatný akce taky tak bohatý.
To Bruce
(Klasika, 5. 11. 2008 13:48)