Enduro Vysočina podzim 2007
Upíšu se Dědkovi, vyčenžuju lístečky za peřiny, v chatce vybalím a jdu hledat Hajnýho, kterýžto má pro mně nové botičky pro moji Graycinku - Trelleborga a Dakara :-). Přezutí dvou pneu se za pilné spolupráce Toma (Cagiva Elefant), Doctora (Aprilia Pegaso), Matesa (AT750) a Robina (vojenský speciál Cagiva 350) daří po pouhých 3 hodinách špinavé práce :-)). Robin nezištně zapůjčuje pumpičku i manometr, ale obojí odmítá s KTM spolupracovat a funguje pouze na Cagivě :-)).
Přezuto mám, ráno může přijít :-)
Za kuropění už jsem na nohou a po lehké snídani dáváme s Hajným dohromady partu mastodontů. Automaticky jdeme po našich čtyřech pneuservisácích, kteří rádi souhlasí. Ještě se k nám přidává právě přijíždějící Oťásek s Matýskem na tandemu. Je nás tedy 7 jako trpaslíků i se Sněhurkou :-))
Oťásek a Matýsek :-))
Robin
Hajný v čele, já za ním, za mnou Doctor, pak Mates, Tom, Robin a letku uzavírá Oťásek. Všichni máme ostře obuto, jen Robin jede na E07. Po chvíli se k nám přidává ještě jedno ztracené TTR a vydrží to s náma hrochama až do konce :-)
Na prvních pár polích se jen oťukáváme, ale postupem času zrychlujeme. Tu je pole hrubě podmítnuto a přejet se dá jen s pevně zaťatýmy zuby, jinde je krásně uvláčeno, někde je hluboké že se do něj boříme jak do písku, jinde je pevné jak skála, někde narazíme na strniště, onde na jetelinku. Zkrátka všechno, co hrdlo ráčí :-)
Všichni s otevřenou pusou koukáme, jak - sice se zpožděním, ale pořád a furt - s námi drží krok Oťásek. Kolikrát to pro něj musí být hodně nepříjemné, tam kde my upalujeme na trojku, on se kouše na jedničku a snaží se z Matýska nevytřepat duši. Čirou náhodou objevujeme brodík známý již z nulté EV, leč nyní se o něm jako o brodu ani vyjadřovat nebudu, protože ta stružka co v něm teče, ani nestojí za řeč. Zato jsme si spravili chuť na výjezdu meze za ním, někteří neodolali a dávají si ji víckrát, nahoru a dolů, nahoru a dolů :-). Já nemůžu chybět :-)).
Před námi se rozprostírá od obzoru k obzoru táhnoucí se uvláčené pole. Hajný nasazuje hodně svižné tempo a mizí nám v prachu. Vybočuju tedy více doleva mimo prach a vidím Hajného pár desítek metrů přede mnou.... Hajný je pár desítek metrů přede mnou...... kdyby se neotočil.... kdyby netušil..... pole je dlouhý.... les je ještě daleko.... JDEME PO NĚM, GRAYCE!!! :-)). Trojka řve v otáčkách, tak kopnout za čtyři a plný plyn. Les je ještě pořád hodně daleko, zato Hajný se krapet přiblížil. Dobrá..... za pět a zase plnej co to jde. Pořád ještě netuší, že ho stíháme. Ale ne, kruci ještě ne, potřebuju ještě kousek. Ale už to nejde, les se přiblížil nečekaně rychle. Hajný na jeho prahu zastavuje a když téměř s úlekem sleduje, jak dvě vteřiny po něm vedle něho zastavuju já, jen tak na půl úst prohodí "Aby sis to zápěstí nevykroutila" :-))). Těsně po mně dojíždí Doctor, je to prostě magor jak má být :-)))
Po obědě v Polné pokračujeme v krasojízdě dále za Hajnýho křivým nosem :-). Nevím jak to dělá, ale jím "nalezená" cesta nikdy nekončí. Ale asi je to tím, že tu cestu, po které za ním jedeme, sám vytváří :-)). Těch meziček a vysokých kolmých mezí, které jsme za ním vyskočili, přestože by nás samotné nikdy nenapadlo na to ni pomyslet! Těch příkopů, které jsme projeli bez zaváhání. Těch svahů, do kterých jsme se škrábali nebo ze kterých jsme se spouštěli, aniž bychom měli sebemenší pochybnost. Cestu jsme tam chtěli vidět, tak jsme ji viděli :-)
Stále jen vpřed, ať už se nám pod kola postaví cokoli.
TTR jako nejlehčí stroj tedy krčí rameny a pouští se na druhou stranu jako dobrovolně nedobrovolný průzkumník :-)).
Zhruba do půlky to jde dobře. Relativně dobře. Pomaličku, ale pořád se kouše vpřed. Za půlkou už je řevu motoru daleko více než ujetých metrů a na poslední třetinu už je zapotřebí další lidskou sílu. Hajnej se vydává bahnem na pomoc. Vidíme a slyšíme, jak se jeho boty až téměř po okraj noří do smradlavé a lepivé břečky a je vidět, že má co dělat, aby pokaždé vytáhl s nohou i botu :-).
Jsme všichni špinaví a smradlaví tak, že se nám obrací žaludek. Utíkáme k rybníku, jehož výpustí jsme se sem vlastně dostali, a myjeme boty v zelené vodě. Lepší zelená voda, než tlející bahno. Díky impregnaci silikonem moje botky zůstaly suché a mě provází pocit naprostého bezpečí :-)) Zpátky odmítáme jít stejnou cestou, takže šlapeme podél dálnice celých 100 metrů - slovy JEDNO STO METRŮ - k nejbližšímu mostu. Když tohle zjistil majitel TTR, málem nás umlátil :-)). Ale ovládl se a navíc mně vzal na tandem a dovezl k ostatním :-).
Spokojeně si odpočívalo ve strouze a my všichni jsme jen stáli a koukali, co teď. No co, ven to nevyrveme, takže Oťas musí do sedla a pokračovat strouhou až na konec louky, kde snad bude možné z ní vyjet ven. Naštěstí se dobrá věc podařila a celý zpocený Oťásek (beton a rákosí prý tvoří nevšedně klouzající sloučeninu) vytáhl GSo opět na světlo boží :-)).
Při výjezdu jedné chutné meze, vysoké jak dvoupatrový dům, se záměr nepovedl chudákovi Robinovi. Zbýval mu snad pouhý metr, když ho zradily jeho E07. Odložil těsně před vrcholem. A aby toho nebylo málo, Cagiva se rozhodla, že nebude startovat. Naštěstí se pak přece jen dala ukecat, ale trvalo jí to.
Následoval výjezd další mezičky mezi stromy, jež se málem stal osudným zase mně :-)). Jedna větev mně chytla za rukáv a stáhla na levou stranu, takže jsem na pole doskočila asi v takové poloze, jako když se kovboj při divoké přestřelce kryje za bok svého koně :-)). Ale rozhodla jsem se bojovat, takže jsem držela plyn a za jízdy se soukala zpět do sedla. Přitom se řehtala na celé kolo :-)) Když jsem se konečně zase srovnala a vrátila se zpět k ostatním, Hajný tam jen stál, kroutil hlavou a čekal jaké další cirkusové číslo předvedu :-))
Uměli jsme všichni, jen Doctora stáhly na zem ostružiny (bacha na ně, jsou fakt zákeřný :-)) ) a Oťásek se chvíli hrabal na jednom hrbku. Matýsek opět poslušně šlapal pěšky a řekla bych, že ráno sotva tušila, kolik kilometrů se může nachodit při projížďce na motorce. :-))
To co následovalo potom, bylo Hajnýho vrcholné číslo. Zavedl nás do tak hustého a nízkého smrčí v poměrně slušném stoupání, že když jsem se prodírala zpět abych vyfotila Oťáska, musela jsem jít po čtyřech a nevěřila jsem, že jsme tudy právě protlačili naše mastodonty.
Každou chvíli jsem se zahrabávala na kořenech a v hrabance, furt mi to chcípalo, větve mně držely a nechtěly pustit. Prostě lahůdka. Ale projeli jsme všichni a bez ztráty kytičky :-)
Poté jsme se odměnili jedním epesním výjezdem :-)). Doctor z něj byl tak unešen, že kdybychom ho nezastavili, jezdí tam nahoru a dolů snad ještě teď :-)).
Ke konci už byla pěšinka značně rozhrabaná, začala vyhazovat do trávy a úspěšné zakončení výjezdu byla více méně sázka do loterie. Buď to vyjde, nebo ne. Nevyšlo to jen Oťáskovi. Na první pokus. Druhý už dal s přehledem :-).
Diváky stojící nahoře málem sejmul kolejí rozhozený Mates, takže se diváci pro jistotu přesunuli na druhou stranu výjezdu, kde jim zase málem skočil do úsměvu Doctor :-)). Raději jsme tedy opustili tohle hřiště a pokračovali dále.
Až jsme se dosmáli a dofotili, vysvobodili jsme Pegaso a Afriku z mazlavého sevření a nastalo další focení, aby měli kluci konečně nějaké akční fotky a konečně měli co dát na plochu svých pracovních počítačů :-))) Poté bylo zaveleno k návratu do kempu, neboť ve vesnici právě odbíjela šestá a my jsme nechtěli přijít o slíbené prasátko na rožni :-)). Moje GPS ukázala směr a Hajný ho držel jak tažnej pták. Jeli jsme několik kilometrů naprosto přesně přímo za šipkou.
Netrvalo dlouho a i na mistra Hajného došlo :-)). Při výjezdu jedné naprosto nevinně vypadající meze trefil takový menší balvánek :-). Přední kolo ho přeskočilo a šusplech se na něm uvelebil. Nikdo z nás nechápal, jak to že to Hajnej ustál, ale ustál a stojíc v trávě koukal na Afu jak se kýve na balvanu vysoko nad námi :-))
My ostatní jsme vyhoupli mezičku kousek vedle a také byli nemile překvapeni - pro změnu tím, že doskakujeme rovnou do brambor nařádkovaných naštorc našemu pohybu :-)). Příjemná věc, opravdu :-)) Naštěstí se jednalo o políčko nějakého malozemědělce, takže 50m se dalo proskákat :-). Jen Doctor si stěžoval, že dopadl každým kolem přímo do brázdy a měl toho plný ruce, brejle a skoro i kalhoty :-)). Poznámka pro moralisty: pochybuju, že brambory utrpěly nějaké škody......
Poslední chuťovka byla průjezd zaříznutým potůčkem. Tady se zasekl Tom a jeho Slon nás chvíli potrápil, než se uvolil vydrápat se na břeh :-)
Zde nás opustil totálně vyšťavený Oťásek a namířil si to po silnici směr kemp. My jsme zvolili pole podél silnice, na což bude asi dlouho vzpomínat Doctor. Přehlédl jednu cestu rozdělující dvě strniště a poslal Pegasa elegantním výskokem do luftu. Jela jsem v tu chvíli za ním a docela jsem ho obdivovala za tento kousek. Jak jsme se později dozvěděli, skok nebyl ani chtěný, ani plánovaný a ani kontrolovaný :-)). Naštěstí Doctor není žádný béčko a ustál tuto zkoušku s přehledem sobě vlastním :-)
Na těle naštěstí žádné škody nenastaly, takže jsme mohli zbývající 3km dorazit společně. Bohužel ani to se nepovedlo. Poslední jedoucí Robin upadl v kolejích a rozbil si zrcátko. Jelikož si ho však jezdec před ním nevšiml, zjistili jsme Robinovu absenci až pozdě a mysleli jsme, že na křižovatce špatně odbočil. Když jsme čekali již dost dlouho a nic, vydali jsme se tedy do kempu s tím, že Robin GPS má a blbej taky není, tak trefí :-). Trefil a byl naštván jak zákon káže. Oprávněně. Tohle byla naše hrubá chyba a nedbalost. Obrovské ponaučení pro příště....
Po třech hodinách spojkování Tom uprostřed lesa prohásil, že už by mu vůbec nevadilo dojet do kempu po silnici. Na to Hajnej odtušil, že tady teda žádnou silnici nevidí :-))). Tom uznal, že má pravdu a přál si alespoň lesní cesty a né pořád jen natvrdo skrz les :-). Cesta mu byla dopřána. Tak asi 30 metrů. Poté končila v bažině a Hajnej s ní :-)). To nic na co kluci koukají, je Hajnýho Afa :-)).
Jako drsný ofrouďák ji tam nechal stát a vydal se na průzkum. Po chvilce se vyloupl na opačném konci bažiny a s potměšilým úsměvem na nás kýval, jako že JO. A od nás se sborově ozvalo Neeeeee :-)). Načež Doctor prohlásil, že Hajnýmu bezmezně věří, když říká že to půjde, tak to půjde. Tom mu odpověděl, že si je také naprosto jist, že to Hajný projede. Ovšem o sobě už tak přesvědčený není :-))). Lavina smíchu div nesrážela šišky ze stromů :-)).
Mezičku nahoře jsem si skočila a odbyla jsem si tak svůj první chtěný skok s Grayce. Asi se mi to zalíbí :-)).
Kompletní fotky ke stáhnutí z edisku v normálním rozlišení naleznete
zde od Oťáska
zde od Doctora
zde ode mně
a zde pokračování ode mně
Komentáře
Přehled komentářů
Některý věci prostě nejsou nutný. Obal od sušenek taky zahodíš? Jezdíš přes zasetý pole? Neposekaným obilím? Možná mám jen větší respekt k cizí práci.
Jedna věc je, že se to nesmí ze zákona - les. louka - jsem smířen s tím, že porušuju. Nemusím ale přece škodit! Když někde ale už projelo X riderů co se chovájí "jinak", tak mám pak prostě smůlu, že lidi jsou naštvaný, jen když motorku zaslechnou za kopcem. Tohle je na dlouhou diskuzi u piva, tak třeba někdy příště. :)
RIDE IN PEACE
To Jirka
(Klasika, 28. 8. 2007 11:24)
A ten někdo jiný bude úplně nevinný, protože se tam, kde dostane vidlema (louka, pole, les...), dostal naprostou náhodou, nechtěně a omylem, že? :)
Nebo myslíš, že kvůli nám budou zemědělci nahánět s vidlema "slušné" silniční motorkáře? ;-)
Ach jo...
(Jirka, 28. 8. 2007 11:14)Jestli jste po sobě nedokázali uklidit ulámaný plexi a jezdili někomu v bramborách, tak jste tedy opravdu "hrdinové". Díky vám "osvoboditelům lesa" pak někdo jinej' dostane vidlema. :(
No teda !
(Andrej, 28. 8. 2007 10:39)A to jsem si myslel co tam na tech kravach chcete jezdit :D
2 Klasika
(Jirka, 28. 8. 2007 11:37)